Počátky teplické Dvojky

17. listopad 1989. Začínal jako každý jiný ale, jak se již večer téhož dne ukázalo, stal se z něj den neopakovatelný. Čtyřicetiletá komunistická nadvláda se počíná hroutit a během několika dnů je již minulostí, Československo si může vydechnout a nastoupit cestu k demokracii.

Netrvalo to ani týden a probouzí se i skautské hnutí. Nečekáme na žádné směrnice, skautští vůdci přerušují svůj nedobrovolný zákaz mlčení a nadšeně se hlásí k další službě. Několik z nás se schází se u nejstaršího činovníka okresu, bratra Hrabáka, který za svou skautskou činnost strávil několik let v komunistických lágrech a je nositelem nejčestnějšího skautského řádu – Řádu stříbrného vlka – ten může mít pouze dvanáct žijících nositelů. Ustavujeme první Okresní radu Junáka a již 14. prosince pořádáme v Národním domě v Trnovanech setkání bývalých, ale i budoucích skautek a skautů. Sál byl zcela naplněn a potěšující bylo zejména to, že více než polovinu přítomných tvořili mladí, jak ti, kteří v letech 1968 až 1969 poznali skauting jako vlčata či světlušky nebo ho znali pouze z knížek či vyprávění. V dalších dnech organizujeme další činnost, vedení středisek a rámcové rozdělení jejich působnosti. Na počátku roku 1990 jsou ustavena tato střediska:

  • 01 – Teplice 1 (mimo centra Teplic sem patří i Bystřany, Duchcov a Prosetice a středisko má, v dnešní době již neuvěřitelných, 11 oddílů)
  • 02 – Teplice 2 – oblast Trnovan a sídliště Šanov
  • 03 – Řetenice
  • 04 – Bílina – má i oddíly v Kostomlatech
  • 05 – Krupka
  • 06 – Dubí včetně Bystřice
  • 07 – Proboštov
  • 08 – Unčín střídavě samostatné středisko a střídavě spojené s Krupkou.

V průběhu jara 1990 provádíme nábor členů a Ivan organizuje první vůdcovský kurz, který je zakončen slavnostním slibem nových vůdců v prostoru u Komáří Vížky.

Počátky našeho střediska

Rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. Jsou těžkosti, ale před námi byl tolik let očekávaný cíl – obnova skautingu v co největším počtu míst. Neměli jsme klubovnu, vybavení, v té době dosud ani žádné členy, ale nevzdali jsme se. Pro schůzky zajišťujeme prostory, které vlastní Dům dětí a mládeže v tzv. bunkru v Krušnohorské ulici (dnes je tam pivnice). Po provedeném náboru svoláváme první schůzku na středu 7. února 1990, t.j. necelé tři měsíce po listopadové revoluci. Několik měsíců se scházíme na společných schůzkách a společně provádíme veškerou činnost. Z větších podniků jsou to: první z dlouhé řady velikonočních výprav 13. – 15 dubna do chatiček u Máchova jezera, další třídenní výpravy květnová do Jetřichovic a červnová na Rabštejn, která byla již pod stany, vlastní nebo vypůjčené.

Z výpravy na Rabštejn

Z výpravy na Rabštejn

Jako první skautské středisko v okrese jsme měli informační skříňku, postavili jsme ji v prostoru u Luny a přes nájezdy různých vandalů zde vydržela několik let, později byla nahrazena okresní skříňkou v Krupské ulici.

První tábor

A to již nastaly prázdniny a s nimi snaha uspořádat i tábor. Vzhledem k nedostatku prakticky všeho, nebylo ani pomyšlení na tábor stanový, podařilo se nám zajistit ubytování v malé bývalé školce ve Skuhrově v Orlických horách. Za vedení Elišky a Ivana tam poznávalo skautské táboření 17 skautek a skautů. Byl to jeden ze dvou táborů, které střediska našeho okresu v prvém roce činnosti, po 5 měsících činnosti, uspořádala.

Vítězná družina táborové hry – Mihulka, Grizli (pozor jiný než kterého znáte), Slůně, Žvanda

Zatím ještě nevycházel skautský časopis, mimo historických výtisků z předchozích období skautingu nebyly dosud žádné příručky, chyběly skautské stezky a tak jsme si vypomáhali vydáváním vlastních „minipříruček,“ ve kterých jsme se našim členům snažili zprostředkovat základní skautské znalosti. Vyšly: Nováčkovská zkouška, Junácký zápisník, Oheň a ohniště, Junácké výpravy, Vlčata – nováčkovská zkouška a stříbrná stopa, Dívčí skauting, Historie skautingu, Nováčkova stezka, Světlušky, Táborový zpěvník, Škola kuchařů a později, pro rádcovský kurz v dubnu 1991 ve větším formátu, Rádce a družina. Naštěstí se vždy našel někdo, kdo zajistil papír a rozmnožení pro všechny členy oddílů.

Mimo vlastních „trnovanských“ oddílů patřily pod naše středisko i družiny ze sídliště Šanov II, které se pod vedením Dana Prečucha scházely ve školní družině šanovské školy, pro Danovo pracovní zaneprázdnění jsme je koncem roku 1990 sloučili do společného oddílu.

V září 1990 organizovala ORJ velký autobusový zájezd do Lán (prezidentský zámek a hrob TGM) a do Prahy, kde jsme položili kytici u hrobu zakladatele skautingu v Čechách, bratra A.B. Svojsíka.

U hrobu A.B. Svojsíka na Vyšehradě

Památným dnem střediska je také 17. říjen – ustavili jsme první družiny skautek (Vlaštovky) a skautů (Kamzíci a Vlci) a počali tak uplatňovat družinový systém. Družiny zatím neměly pevně stanovené rádce, teprve později se prvním rádcem družiny Kamzíků stal Petr Šilar – Lanš a byl tak i prvním rádcem našeho střediska.

Družina Kamzíků

Koncem října byly v prostoru bývalé střelnice Lidových milicí u Kostomlat veliké skautské závody trojčlenných hlídek. Naše středisko se v nich velmi dobře umístilo, v kategoriích skautek i skautů do 11 let – prvá místa, v kategorii 11-15 let skautky 4. místo, skauti druhé, sedmé a osmé, což v celkovém hodnocení středisek znamenalo jednoznačně první místo!

Na konci roku jsme zahájili další dvě kapitolky tradic střediska – vánoční besídku s nadílkou a předštědrodenní vycházku do proboštovského lesa s dobrůtkami pro malé lesní kamarády. Na rozdíl od některých jiných tradic se alespoň tyto dvě v činnosti střediska dosud udržely. Jednou z těch, které se nepodařilo v každém roce uskutečnit, je skautský vánoční zájezd. Vánoce prvého roku jsme prožívali na chatě DDM v Bořislavi.

Naše první Vánoce
Oblíbená hra na středověk

Oblíbená hra na středověk

Druhý rok naší činnosti

V březnu o mrazivých Velikonocích v Rynarticích jsme čtyři dny bojovali o Zlato Aljašky, v dubnu organizuje středisko vlastní rádcovský kurz. Zahajujeme další tradiční podnik, počátkem května k Vaňovskému vodopádu, i když se po několika letech cíl měnil a změnilo se i určení na Výlet s rodiči a dětmi, termín kolem l. května zůstal dosud zachován.

Počet mladších členů střediska dosáhl čísla 27, vybírám z hodnocení docházky za září – prosinec, – 5 členů 100 % účast, další dva 95 %, celková účast všech členů na schůzkách, výpravách a dalších akcích byla 88 %!

Konečně vlastní klubovna!

Počátek května je skutečným mezníkem v naší činnosti. Po dlouhých jednáních se pro všechny teplické skauty podařilo získat samostatný objekt pro klubovny v Šanově v Jiráskově ulici. Dříve tam sídlil finanční úřad, který získal nové prostory. Na počátku dostalo středisko přidělené jednu větší a dvě malé místnosti pro chlapecký oddíl (dnes klubovna Jestřábů, R+R a střediska) a jednu větší a jednu menší místnost pro dívčí oddíl (dnes Terárium s předpokojem), teprve postupně se nám podařilo vybojovat další prostory pro naše oddíly. Ale i tak to byl, proti scházení se v bunkru, ohromný pokrok. Nesmíte si ovšem představit, že se jednalo o místnosti, jak je znáte dnes, vybavené stoly, židlemi či lavicemi a ostatním nábytkem. Po vystěhování bývalého úřadu a řadě měsíců bez obývatel to byly vymydlené holé a špinavé místnosti, s prošlapaným linem, propojené spojovacími otvory bez dveří, k tomu špinavá chodba, občas fungujícím topením, prostě práce tam bylo až nad hlavu. Ale hlavně, bylo to naše! Skutečně za přispění všech členů jsme v krátké době místnosti vymalovali a vytapetovali a z různých sklepů nebo půd se podařili opatřit nejnutnější nábytek, i když v této době byl vždy velký nedostatek židlí. Teprve později se Elišce podařilo od Renotexu získat za celkem laciný peníz vybavení jejich tehdejší jídelny a konferenčky, takže jsme konečně měli stoly a lavice nebo židle do všech místností.

Při příležitosti 80 let skautingu v Čechách byla v muzeu v Roztokách v květnu velká skautská výstava, na kterou uspořádal okres opět autobusový zájezd. Mimo výstavy jsme se podívali i na hrad Kokořín a ke skalním útvarům Pokličky v nedalekém skalním městě.

Druhý tábor

Situace v táborovém vybavení se nezlepšila a tak jako jediná možnost pro tábor bylo opět získat ubytování v budově. Podařilo se nám zajistit budovu školy v přírodě v Horním Prysku. Příliv nových členů v tomto roce neustal a tak to je již skutečně velký tábor. S vedením nám pomáhá otec Žvandy a Slůněte – Tonda, dále s námi jede dospělačka Jarka Jurajdová. Táborníků je celkem 39 a jsou rozděleni do družin Kamzíků, Jestřábů a Svišťů, děvčata do družin Ještěrek, Veverek a Vlaštovek. Celým táborem se prolíná veliká hra upravená Foglarova hra Alvarez, nazvaná „Za pokladem Toltéků“. Závěrečný boj o poklad končil ve tmě v ohromné pískovcové jeskyni. Tento tábor znamenal velký přelom v činnosti střediska. První skautské sliby ve středisku zde složilo celkem 19 skautek a skautů, slib světlušek a vlčat dalších 10 táborníků. Lachtan zde získal jako první ze střediska čestný odznak Tři orlí pera, založili jsme pro mladší členy odznak Orlí pírko, prvními nositelkami se staly Beruška a Svištík. Počasí nám celý tábor přálo, při posledním večeru u vodní nádrže, na které pluly desítky lodiček se zapálenými svíčkami, byly pouze připomínky, že to bylo ohromně pěkné, ale příště by všichni chtěli již skutečný skautský tábor pod stany někde ve volné přírodě. Slíbili jsme si, že se toto přání pokusíme splnit a co jsme si slíbili, to jsme skutečně dodrželi, byť ze všech sil a s odřenýma ušima za neuvěřitelného množství práce. Další tábor v Brtníkách byl pod stany. Ovšem tábor, to nejsou pouze stany a podsady, je to především kuchyně, jídelna, polní kamna, k tomu spousta kuchyňského vybavení, sportovní vybavení, všemožné nářadí a mnoho dalších věcí. A to vše zajistit během jediného roku a v té době ještě bez jakýchkoli finančních dotací, nebylo právě snadné.

Podzim

Pokračuje běžná další činnost se schůzkami a pravidelnými výpravami. Peněz máme stále málo, abychom si poněkud zlepšili stav naší pokladny, vymysleli jsme si akci „Skautská burza“ Celý týden jsme přijímali k dalšímu prodeji dětské šatstvo, boty sportovní vybavení, hračky a knížky, které jsme na konci týdne prodávali. Celkový zisk z této akce bylo více než 700,- Kč. V dnešní době to připadá asi směšné, ale v době konání nebyly dosud žádné obchody typu „Bankrot“ nebo „za 39“, dosud neexistovaly ani všudypřítomné obchody nebo stánky vietnamských obchodníků, prostě všeho byl ještě nedostatek a tak jsme ještě několikrát v dalších letech burzu opakovali.

Tato hromada jsou budoucí podsady

Tato hromada jsou budoucí podsady

Následovala akce „prkna na podsady“. Pomocí Tondy se nám podařilo zajistit ze sklárny veliká bednění na ploché sklo a tak koncem listopadu před klubovnou vyrostla ohromná halda. Rozebrat bedny, všechno odhřebíkovat a uklidit zabralo celému středisku více než tři týdny každodenní práce, museli jsme spěchat, než nám vše zapadne sněhem. Jen tak pro představu, spočítali jsme, že to obnáší téměř sedm stovek prken a trámků; při tom bylo nutné narovnat, vytlouci a vytahat na sedm tisíc hřebíků. Ale před mrazy byla všechna prkna již pod střechou! Na jaře pak probíhala pásová výroba dílů podsad, roštů pro lůžka polotovarů pro výstavbu kuchyně a jídelny, celkem asi tak stovka dílů. A výroby se opět zúčastňovali téměř všichni členové střediska, děvčata a vlčata nevyjímaje.

Druhý rok naší činnosti končí velikou vánoční výpravou, opět do Horního Prysku. Je nás více než čtyřicet a bylo to opět super!

Vánoce v Horním Prysku

Jak vlastně středisko vzniklo

Samozřejmě, na počátku byla vůle opět začít skautovat a vrátit dnešní mládeži vše, co nám, jako mladým skautíkům, obětovali naši vůdcové. Dále jako jednu z hlavních příčin vidím v tom, že jsme vždy vše dělali společně. Při práci ani při zábavě jsme se nedělili na jednotlivé družiny a oddíly, budování kluboven a táborů bylo vždy věcí společnou. V mnoha případech nebylo ani možné se nějak rozdělovat, omezený počet plnoletých vedoucích nedovoloval pořádat více akcí v jednom termínu. Současně si ale myslím, že ke společné činnosti nás vedl hlavně kamarádský duch, který mezi námi panoval, prostě jsme spolu byli rádi a i proto se nikdo nesnažil v zákulisí hrát na vlastním písečku, vždy jsme táhli za jeden provaz.

Kdo nám pomáhal

Na počátku nás na vedení střediska bylo málo, prakticky jen Eliška a Ivan, teprve s přibývajícími roky se zapojovali dorůstajíc členové oddílů. Proto jsme byli vděčni za každou pomocnou ruku. V prvých letech a na prvých táborech se s námi vedení zúčastňoval otec Žvandy a Slůněte Toník, od druhého tábora v Brtníkách všemožnou pomoc poskytuje Babča, kuchyni opanoval od tábora na Kocábě v roce 1995 Pepa – Surovec, v posledních letech se platným členem střediska a důležitým článkem jak na táborech, tak při vedení vlčat stala Iva Seinerová. Jednotlivých táborů nebo akcí se zúčastnili i další rodiče či příznivci, kterým všem jsme za tuto pomoc vděčni.

A jak to bylo s financemi?

Počátky byly skutečně krušné. Začínali jsme od nuly, jediným zdrojem byly členské příspěvky a ty byly v prvních letech 50,- Kč na člena. V roce 1990 jsme měli celkový obrat příjmů a výdajů kolem 500,- Kč. Prvních několik let jsme neznali dotace od města, ústředí či ministerstva, nebyly žádné příspěvky na provoz. Něco jsme si vydělali pořádáním burzy dětského ošacení, o Velikonocích 1992 jsme čistili zámecký park u zámečku Lužec a dostali za to 5000,- Kč. Proto jsme nemohli nikomu poskytovat žádné finanční úlevy, vedoucí táborů nebo jednotlivých akcí platili stejný poplatek jako ostatní účastníci. Dva návěsy s bednami, ze kterých jsme vyrobili podsady a ostatní části dřevěného vybavení tábora, nás stály včetně dopravy cca 500,- Kč, při výrobě jsme použili z větší části hřebíky vytlučené z původních beden. Nakupovaná podsada, které nyní používáme, stojí více než 2000,- Kč. Postupně se situace zlepšovala, při skromném odhadu bychom v současných cenách na pořízení táborového vybavení, vybavení kluboven a ostatní museli vynaložit více než 300 000,- Kč.

Ivan Veselý