Podzimky s Pánem prstenů

Podzimky jsme trávili s dívčí dvaadvacítkou v Ostrově u Tisé, v kraji modřínů a skal, v překrásných podzimních dnech a obklopeni příběhem J. R. R. Tolkiena… (Zapsal Piškot, abyste, Horalové, viděli, jak to má vypadat!)

Do Ostrova autobus nejezdí, a tak jsme závěrečné čtyři kilometry cesty museli absolvovat pěšky. Z hecu jsme navíc kamenité stezky zdolávali potmě, což se přirozeně neobešlo bez reptání, ale nakonec všichni museli souhlasit, že i ve tmě se dá rozkoukat. Úhony tak došel jedině Dan, který se natáhl přímo před kempem, ve světle pouliční lampy, a to tak šikovně, že měl po brýlích. Naštěstí to odnesly jen ty brýle, i když pád vypadal hrůzostrašně.

Kemp Pod Císařem má svá nejlepší léta asi tak čtvrt století za sebou, ale přesto jsme byli rádi, že v místních chatkách a v „zeleném salonku“ je alespoň o trochu tepleji, než v okolních lesích a skalách. Naštěstí počasí bylo opravdu excelentní a sluníčko pár hodin denně i hřálo.

Výlety do okolí (Tisá a její skalní města, Děčínský Sněžník, německé skály těsně za hranicí) stály za to – všechno hýřilo pestrými barvami vrcholného podzimu, nad tím nekonečné modré nebe a mléčně bílé světlo. Nádhera!

Nás ovšem zaměstnával příběh Pána prstenů: byli jsme svědky boje, v němž Sauron přišel o prsten moci, který se tak dostal do našich rukou. Nevěřili byste, jakými rafinovanými způsoby se dá takový prstem zneužít k šikanovaní vedoucích a vůbec všech. Brzy tedy začalo být jasné, že prstenu bude třeba se zbavit, zvlášť když kvůli prstenu byli uneseni Jonáš s Kory, a to vedoucími, jež moc prstenu zotročila a jejich pohled zabíjel!

Už předtím jsme se ale museli skrývat v nočním lese před Nazgůly, zahrabávat se do listí a podobně. Na všechny potíže jsme se ale dobře připravili: vyrobili jsme střílející kuše, upletli prstýnky na zmatení těch, kdo pátrají po prstenu moci, upekli cestovní chleba – lembas.

Lembas vůbec byl asi nejsilnějším zážitkem podzimek: všichni museli vydržet na celodenní výpravě jen s jídlem, které si sami připravili z vloček, mouky, vajec, medu, rozinek a dalších dobrot. Jak se to povedlo, o tom svědčí fakt, že připálená, polosyrová potravina byla vbrzku překřtěna na blembas. Naštěstí jsme z lembasového utrpení byli odpoledne vysvobozeni houskami a paštikou, které se záhadně objevily v Lídině batohu. Co ale bylo pěkné: na hlad si nikdo celekm nestěžoval, patrně proto, že si za něj kuchaři lembasu mohli sami!

V závěru podzimek jsme se vypravili za soumraku do Mordoru, kde bylo třeba se probít zlomyslnými překážkami, při nichž přibývalo slepých, bezrukých a němých, až jsme přes jisté potíže konečně objevili horu Oroduinu, v jejímž ohni byl prsten moci zničen. Uff.

Horalové – nováčci se na podzimkách ukázali jako šikovní a odolní, tak se těšíme na další akce!