Tento víkend se Horalové rozdělili. Družiny Dygestoř a Susáčci, se po „gigantickém, epickém, dech beroucím a fenomenálním“ výkonu v kole okresním zúčastnili krajského kola Svojsíkova závodu v Chomutově. Tam, samozřejmě, nijak překvapivě a naprosto plánovaně, zaujmuli se stejným počtem bodů první dvě místa. Susáčci měli více bodů za závod, takže se umístili o trochu více první, než Dygestoř a postupují tedy do republikového kola. Zbytek Horalstva (Mekodvídci) se zúčastnilo patronátu na Bořni. Opravovali jsme značky a kreslili značení na stromy. Po vztyčení vlajky na vrcholu Bořně, jsme se pomalu začali vracet zpět do Teplic.
Fotky od Martina, Bernýho (Bořeň) a Jindry (Svojsíkáč).
Byli stateční jednou hochové,
Skupina skautů zvaná Horalové.
S vášní v srdci pospolu drželi,
Světlem skutků dobrých hořeli.
Dvě družstva Horalové si zvolili,
Susáčci a Dygestoř, hrdě je představili.
Vzájemně soutěžili, ale i si pomáhali,
V bratrství a oddanosti se spojili.
Přišel ale čas zkoušky největší,
Slova Svojsíkův závod bila je do očí.
V této bitvě, co jen ti nejsilnějí pokořili,
Horalové odvahu ukázali, majestátně se zjevili.
Ve finále bitvy Horalové se setkali,
Susáčci a Dygestoř spolu bojovali.
Oba dva týmy nakonec společně vyhrály,
Bratrství a odvahu nikdy neztrácely.
Když na cílové čáře se sešli,
Jako vítězové slávou okolo se nesli.
Vzali si titul hrdinů své země,
Horalové jsou, s hrdostí vzpomínejme na ně.
Tak vzdejme hold těmto chlapcům statečným,
Těm chlapcům tak silným a odvážným.
Horalové jméno jejich na věky zůstane,
Díky nim lepším svět se stane.
