O tomto víkendu 12.11.-14.11.2021 jsme se s naším vlčáckým oddílem rozhodli vydat na listopadovou výpravu trochu dál od naší klubovny, a tak jsme si zařídili ubytování v samém srdci národního parku Českého Švýcarska.
V pátek jsme se v odpoledních hodinách setkali na hlavním vlakovém nádraží v Teplicích, ze kterého jsme pokračovali vlakem do městečka Krásná Lípa. Od nádraží jsme se prodrali již spícím městečkem, až na jeho samý okraj do základny ochránců přírody. V základně na nás už čekal Martin s teplou cibulačkou. Po ubytování a zahřání bříšek na nás už čekal Viking Vike se svým otcem a náčelníkem Halvarem. Ten se se svým synem Vikem znovu vsadil, zda spolu s vlčaty projde temné a nebezpečné lesy a zvládne splnit jeho vikingské výzvy.
Po sobotním budíčku a protažení těl, nás čekala snídaně a vyražení na cestu. Nejprve jsme se došli podívat, kde stál poslední vikingský hrad. A hle, byla tu první výzva – dostat se až na samý kopec, aniž by nikoho nelapil strážce hradu. „První výzva hotová, ale můj kmen ještě není Vikův“ prohlásil Halvar. Dál naše cesta pokračovala mírně do kopce, za chvilku před námi vyrostl kopec, na jehož vrcholku vyhlížela rozhledna. Museli jsem být na pozoru, jelikož Vlčí hora není jen tak nadarmo vlčí. U studánky „Veroniky“ jsme ochutnali ledovou vodu pramenící pod Vlčí horou. Pak už nás jen čekalo dobýt samotný vrchol Vlčí hory. Pro vlčata žádný problém. Nahoře nás čekal oběd – úžasná tortilla – a ne jen jedna. S burácejícím kamením za našimi paty jsme se dostali z vlčí hory až k tajné pašerácké stezce nazývající se „Zlá díra“. Bylo i trochu obtížné jí vůbec najít, ale podařilo se nám jí zdolat i přes ne úplně jednoduchý terén. Stezka nás skoro doslova vyplivla u Jeskyně Víl. Jeskyni jsme prolezli křížem, krážem. A to nebylo všechno, ještě jsme se povívali do jeskyně Vinný sklep. Od vinného sklepa naše cesta opustila Kyjovské údolí, po žebřících a cestách ve skalách, jsme se dostali až na kyjovský hrádek. Pak už naše cesta jen klesala a blížila se opět k naší základně. Zvládli jsme to, jooo. Zasytili jsme se hustým vývarem a kuřetem na paprice. Abychom vlastně věděli, jak takové vikingské království vypadá, čekala nás jedna z nejstarších dánských legend a to samotná legenda o Beovulfovi. Po filmu musel samotný náčelník kmene Halvar uznat svou porážku, předat vůdcovský rok Vikemu a představil nám vikingské zbraně a popsal nám jak se používají, ještě k tomu všemu nám slíbil, že nás následující den naučí střílet z luku.
Dalšího dne nás opět po rozcvičce čekala snídaně. Úklid byl úmorný. Po svačině jsme se dočkali slíbené střelby z luku. Pak už jsme jen douklidili a dobalili a vydali se na nádraží, odkud nás vláček dovezl až tam, odkud jsme v pátek vyráželi.
Hurááá vikingský roh je náš…
