Podzimní prázdniny Střelky v Přerově
26. – 30.10.2011
„Svět plný ledu, kouzel a bonbonů.“
Porazily jsme Bílou čarodějnici, hurá Narnie je konečně osvobozena! Ano, je tomu opravdu tak, dobro opět zvítězilo nad zlem a to by se bez pomoci 12 světlušek pomocnic nikdy nepodařilo. Ptáte se, jak se nám to vlastně podařilo?
Letošní podzimní prázdniny (jak jste již dobře uhodli), jsme se rozhodly strávit v malebné pohádkové říši nesoucí jméno Narnie. Průvodci ve světě plném fantazie, zlých čar a bonbonů nám byli čtyři lidské děti: Petr, Zuzana, Lucinka a Edmund. Tedy, Edmund jen do té doby, než se nám ztratil! Ihned, jak jsme to zjistily, svorně jsme se rozhodly, že Edmunda stůj co stůj zachráníme. Jenže ouha..stopy mluvily jasně. Edmund byl unesen! Ale kým a kam? Za oknem jsme spatřily pouze bílý stín, a proto jsme se rozdělily na dva pátrací týmy, abychom této záhadě přišly co nejrychleji na kloub. Petr, Zuzana i Lucinka nám děkovali a byli šťastní, že jim pomůžeme.
Další den, hned jakmile jsme načerpaly sil a řádně se posilnily na dlouhý den plný pátrání, něco jsme zjistily. Po celé Narnii bylo tolik možných stop a nám nezbývalo nic jiného, než se po nich vydat a každou řádně prozkoumat. Bylo to vyčerpávající hledání, plné logického uvažování, prokázání fyzické zdatnosti a také vzájemné soudržnosti a co víc? Stopy nás vedly v kruhu, ale nebyl čas, únos je velice závažný a kdo ví co se dělo s Edmundem právě v této chvíli. Když tu náhle, pocítily jsme chlad a studený vánek a čím rychleji jsme šly, tím to bylo silnější a blíž a blíž. A najednou jsme tam stanuly. Na území ledu, kterého se bojí všichni obyvatelé Narnie, je to totiž místo, kde žije zlá a krutá vládkyně Narnie Bílá čarodějnice. Ten, kdo na území ledu vkročí a setká se tváří v tvář s čarodějnicí, změní se v ledovou sochu. Podívejme se tam, tam v dálce někdo je. Ale ne, to je Bílá čarodějnice a ta klanící se postava.. No snad to není Edmund. Viděli jsme to na vlastní oči! Omotala si ho kolem prstu, lákala ho na bonbony a sladkosti a on, Edmund za ní šel! Tímto okamžikem, jsme věděly, že jedinou šancí jak dostat Edmunda zpět k sourozencům, bude porazit nadobro Bílou čarodějnici a vrátit tak do Narnie radost a veselý smích.
Zjistily jsme tedy, kdo Edmunda unesl. A teď bylo potřeba předat tuto informaci i sourozencům, a proto jsme pomocí kouzelného lektvaru, který jsme celé odpoledne poctivě a velice svědomitě připravovaly nakonec Petra, Zuzanu i Lucinku přivolali. Společně jsme připravily plán záchrany a rozhodly se, že příští den zkusíme zapátrat v hlavním Narniiském městě (Olomouci).
Taková nevídaná krása. Hlavní město je opravdu krásným, leč smutným místem. Pátrání po Edmundovi a čarodějnici jsme započaly v historické části města. Rozhodly jsme se, že první budeme pátrat na pevnině, abych následně mohla pokračovat na vodě. Prošly jsme historické centrum křížem krážem a přesto jsme nenašly žádné stopy. Odcházely jsme sice trochu smutné, ale o to více jsme se nemohly dočkat pátrání na vodě i pod vodou. A tak jsme se přemístily do okrajové části hlavního města, kde se rozprostírala jedna z největších vodních ploch celé Narnie (aquapark Olomouc). A pátrání mohlo začít. Využily jsme každé minuty opravdu svědomitě a i bez dalších stop jsme odjížděly zpátky nadšené a v dobré náladě.
A večer, když jsme šly bobří rodince dobrou noc přát, objevili se Petr, Zuzana a Lucinka. Vlastně, vpadl do dveří a prosili nás, abychom se pořádně vyspaly a připravily na závěrečný boj s Bílou čarodějnicí. To vám bylo ale napínavé, nedočkavostí a vzrušením nemohly některé z nás dlouhou dobu usnout ale nakonec..
Nakonec to tu bylo. Den, kdy měla být Narnie osvobozena ze spárů zlé čarodějnice a Edmund měl být zachráněn. Po vydatné snídani jsme se vydaly do Narnie a najednou jsme to uviděly. Byly tam, stejně jako minule Bílá čarodějnice a Edmund. Jenže, tentokrát to bylo jiné..Edmund byl svázán provazem a byl hrubě vláčen za čarodějnicí. To byla její pravá tvář. Edmund na nás volal, ať se nepřibližujeme, že nás za pomoci své hůlky promění v ledové sochy ale my jsme nemohly jinak. Byly jsme tak pevně přesvědčené, že zvládneme společnými silami porazit čarodějnici a poslední překážku co nám stála v cestě. A víte, kdo nám pomáhal? Přeci opěvovaný, moudrý a laskavý vládce Narnie, lev Aslan, ten jehož jméno znělo všude předtím, než byla nastolena krutovláda Bílé čarodějnice. Pravil, že společnými silami to dokážeme a navrátíme tak do Narnie jaro, které obyvatelé Narnie neviděli již tolik let. Že porazíme čarodějnici a zachráníme Edmunda. A jak, že to uděláme? Musíme prolomit sedm zámků, které chrání mocným kouzlem ledové srdce čarodějnice. Jeden zámek = jeden květinový klíč. Nezbývalo nám moc času, a tak jsme se rozdělily do dvou pátracích týmů a vyrazily hledat po okolí ztracené a ukryté klíče. Našly jsme je ale ouha, bylo jich pouze šest, ten poslední sedmý jsme samy musely dát dohromady. Stály jsme tam, před uzamčenou branou se sedmi zámky a sedmi pečetěmi. První praskla a čarodějnice za branou se zapotácela. Druhá praskla a čarodějnice se chytla za srdce. Třetí, čtvrtá, pátá. S každou zlomenou pečetí síla čarodějnice slábla. Na řadu přišla poslední sedmá pečeť..s padající pečetí se zakymácela i čarodějnice a s ní i Edmund, kterého stále držela v provazech. Jak se potácela, padajíc na kolena najednou tu byl on! Aslan, mocný král vhodil na čarodějnici všech sedm květinových pečetí a jakmile to udělal, všude kolem začal tát sníh a všechno začalo kvést. Zima byla na ústupu. A Bílá čarodějnice zasažena vší tou barevnou a vonící krásou, nepocítila již nic. Upadla na hranici ledu a tajícího sněhu, tam kde právě vykvetly krásné sněženky. Upadla a skonala. Její ledové srdce puklo a roztříštilo se na tisíce malých zmrzlých částeček. A jakmile vysvitlo na nebi sluníčko, všichni si uvědomily, že krutovláda Bílé čarodějnice je pryč a Edmund je volný.
To bylo radosti a objímání. Edmund, vědom si svého pochybení neustále se všem omlouval a hlavně Petrovi, kterého neposlouchal, že už bude hodný. A našim světluškám mockrát děkoval a bylo vidět, že to myslí od srdce. A my jsme byly moc rády, že jsme pomohly Edmundovi najít správnou cestu a napravit se. Věříme, že teď je dobrým bratrem a již více nesejde z cesty. Nastala vláda Aslana, vládce krásné a pohádkové říše Narnie. Radujeme se, dobro vládne světem a my světlušky ze Střelky, jsme měly tu čest, že jsme byly u toho a mohly pomoci.
A víte co? Pohádky mají končit šťastně. Ale ta naše pohádka nekončí, tak kam se vypravíme příště?
_Gee :-)
Více fotek na > http://gee-mysak.rajce.net/Podzimni_prazdniny_Prerov_26._-_30.10.2011
