Jak jsem si užila 13 klíčů

Náš okres pořádá každý podzim dobrodružnou hru po Teplicích – v sudé roky se jedná o Vyzvědače (pátrací hru v setmělých uličkách města) a v liché roky o Třináct klíčů (šifrovací boj o klíče k pokladu).

Letos se organizace Třinácti klíčů chopili Jenda a Martin, kteří pojali Třináct klíčů opravdu ve velkém stylu – pod záštitou Maxe Loose von Losimfeldt – významného architekta, který v Teplicích postavil nejednu krásnou budovu (více například zde: http://teplice-teplitz.net/autori/karta/jmeno/13-max-loos-von-losimfeldt )

Den začal přesně v 10 hod 43 minut příchodem notáře ke kostelu svaté Alžběty. Notář otevřel závěť Maxe Loose, jež měla být otevřena přesně 80 let od jeho smrti, což je prý přesně 5.11.2011. Veřejného čtení architektovy poslední vůle se zúčastnilo poměrně dost lidí. Jaké bylo překvapení v našich tvářích, když jsme zjistili, že architekt v obavě o svou pozůstalost zašifroval umístění své pozůstalosti do 13 důmyslných šifer…

Každá skupinka badatelů dostala obálku obsahující starodávný plán města, pravidla hry, 13 šifer a návod na jejich poskládání tak, aby bylo možné najít pozůstalost. Dále jsme dostali instrukci, že se musíme stůj co stůj vrátit do klubovny do 18 hodin.

A vyrazili jsme na cestu – vzhledem k tomu, že všechny lavičky v okolí kostela byly obsazené skupinami luštících, nezbylo nám nic jiného, než se přesunout do blízké cukrárny a luštění šifer a strategické rozplánování našeho dne jsme provedly u mléčných koktejlů – to byl opravdu skvělý tahJ

V cukrárně jsme vyluštili většinu šifer. Ale nutno podotknout, že šifry nepatřily k nejjednodušším – Max si na nás připravil braillovo písmo, semafor, mřížky, posuny abecedy a jiné záludnosti. Každá šifra nás odkazovala na konkrétní místo (pod cihlou, za okapem…), kde se ukrýval vždy svazek klíčů, ze kterého si měla každá skupina vzít právě jeden klíč.

Pokud se nám nepovedlo přijít na to, jak vyluštit určitou šifru, bylo možné jít si pro nápovědu – což znamenalo jít někam úplně mimo. Ještěže bylo možné z úvodního textu před šifrou určit některá místa a zkusit klíč v daném místě nalézt. A tak jsme si musely jít nakonec jen pro dvě nápovědy k šifrám. Dva klíče jsme našly bez vyluštění šifry (ale byly pěkně schované, to se musí nechat…) a zbylých devět klíčů jsme našly dle znění šifer.

Ve chvíli, kdy jsme našly 13. klíč jsme se usadily na chodník a zkoušely přijít na konečné znění nejtěžší šifry – šifry poskládané z písmen na 13ti klíčích. Dalo to chvíli práce, ale nakonec se nám z písmenek začalo něco rýsovat a my věděly, kde je ukryta pozůstalost. A tak hurá na Letnou!

K pozůstalosti vedla krkolomná cesta, ale nakonec jsme ji objevily. Šárka nám přečetla vzkaz od Maxe a dle instrukcí vzala poukázku na podíl na dědictví (později jsme zjistily, že tato poukázka nebyla ta pravá, ale nám to příliš nevadilo, protože jsme prokazatelně byly první). Cestou do klubovny jsme potkaly kluky z Ústí, kteří si šli pro poukázku též. Když jsme došly do klubovny, zbývaly ještě skoro dvě hodiny do konce hry.

V šest hodin následovalo vyhlášení výsledků – v roverské kategorii jsme vyhrály my – Rolničky (Niky, Šárka R., Karkulka a Lenki) pod názvem Zámečnice. A ve skautské kategorii to všem natřely Vážky (Kory, Ještěrka, Káťa a Máta).

Nakonec se zjistilo, že v pozůstalosti Maxe Loose jsou vzácné gramofonové desky, které se spravedlivě rozdělily mezi všechny zúčastněné.

Za sebe musím říct, že se mi hra hrozně moc líbila, jen mě mrzelo, že jsme měly tak málo soupeřů z Teplic (za to nám byli soupeřem skauti z Horních Počernic, Ústí a Krupky)

Děkuji Jendovi a Martinovi za krásně prožitý den a těším se za dva roky zas!

Napsat komentář