Ve středu 28. 10. 2011 jsme se sešli v 18:00 s vlčaty, tedy chlapci od 6 do 11 let, v klubovně. Částečně jsme se ubytovali a chvíli nato už jsme hráli a plnili první úkoly. Po téměř dvou hodinách plné zábavy přišel čas na vlastní večeři. Před tím jsme si ale ještě pověděli něco o Knize Džunglí, v jejímž duchu se nesly celé podzimní prázdniny. Po večeři jsme se pomalu připravovali ke spánku. Druhý den ráno jsme vstávali v půl osmé, nasnídali se a rychle se balili, abychom stihli vlak směřující do Děčína. Zde jsme přestupovali na další vlak jedoucí do České Lípy, kde jsme přestupovali na autobusový spoj do Cvikova, kde jsme přestupovali již naposledy, a to směr Mařenice.
Chata Maruška nám byla poskytnuta místními skauty i s její rozlehlou loukou, kde se hrála většina her. Po příjezdu jsme tedy neváhali a do večeře si naplno užívali volného prostoru. Díky brzké tmě jsme se ale bohužel vrátili do chaty o něco dříve, než jsme očekávali, plány to ale nějak nezměnilo, hry pokračovali i vevnitř až do večeře. Po večeři se už hráli jen pravidelné reflexi a šlo se spát. Den byl velmi náročný a tak jsme zalehli velice brzy, abychom načerpali nové síly na další den. V pátek se vstávalo taktéž v půl osmé. Po ranní rozcvičce a dobré snídani jsme si zabalili svačiny a vyrazili na celodenní výlet. Cílem naší výpravy byla hora Hvozd, kde jsme později úspěšně zachránili Mauglího, uneseného zlými bandary. Při cestě se hráli různé hry, a přestože to byla velice náročná a únavná stezka, nikdo ani nepomyslel na bolest v nohách díky veselé atmosféře, která zde panovala po celý den. Jakmile jsme dorazili do naší chaty, usušili si mokré nebo navlhlé oblečení, šlo se opět ještě na chvíli si užít přírody hned za chatou. Po dalším náročném dni všichni večeři opět vřele přivítali. Po večerním programu jsme zalezli do postelí a ani nám nedělalo námahu okamžitě usnout. V sobotu ráno nás opět přivítala mlha, která ale nemohla nijak zmařit náš program. Dopolední program zahrnoval dvě týmové hry, které se opět točily okolo Knihy Džunglí. Po obědě a polední pauze jsme opět vyrazili ven na odpolední program, který se přesunul kousek za Mařenice k historickým bunkrům z 2. světové války. Po vyčerpávajícím odpoledni nám opět vyhládlo a tak všichni spěchali, aby na ně něco vůbec zbylo. Když jsme byli opět dosyta najedeni, proběhl krátký večerní program a po něm následovala noční bojovka. Při této bojovce nám Vejva dopověděl příběh o Mauglím a také mezi námi přivítal nováčky, kteří si došli pro své vlastní stezky. V neděli ráno už nám zbývalo jen uklidit celou chatu, sbalit si své vlastní věci a opustit ji. Zpáteční cesta už byla jen samá legrace a všem bylo líto, že už vše končí. Na nádraží v Teplicích jsme se všichni rozloučili a rozeběhli se ke svým rodičům.
Prohloubili jsme naše vztahy, obohatili jsme se o nové zážitky a získali nové zkušenosti. Přestože nám počasí ne příliš přálo, podzimní prázdniny jsme si užili naplno a věřím, že příští rok nikdo nebude váhat.
-RÍŠA-