Roveři v prvním týdnu prázdnin vyrazili za kulturou do italského Toskánska. Nakonec kromě kultury ale nechyběla ani divočina. Přečtěte si kronikový zápis od Piškota.
Den 1
Odjezd z Teplic bez Tadeáše a s opožděným veverčákem a Anou. Při vycházce do obchodu během přestupu v Praze mi začíná být jasné, že se bude furt čekat: na záchody, nákupy a spoje. Rezervovaná sedadla máme rozházená po celém autobusu. Pracný swap sedadel přišel vniveč, neboť uvolněné sedadlo obratem obsadil nějaký idiot, nedbaje honzových protestů. Ital za volantem řídí autobus velmi sportovně. Buď někoho neustále předjíždíme, nebo mu jedeme nalepení na zadek. Z autobusu jsme viděli Alpy. Cestou se bus vylidňoval a do Florencie jsme dorazili jako jediní cestující.
Den 2
Přesun do centra ve vrcholném vedru. Nepůjde to. Hledání sleep spotu mezi zídkami. Nepůjde to. Příchod do centra, prohlížíme si Piazza della Signoria. David. Vojáci budí Veverčáka, který poklimbává na hromadě našich zavazadel. Bez ohledu na pokyn, že batohy mají být lehké, všichni vláčejí hřbetolamy. Batohy proto musí do úschovny na nádraží. Pokračují toulky po městě. Zmrzlina v bermudském trojúhelníku. Sezení na Piazza dell’independenza. První neslaný italský chléb ve stínu Duomo. Našli jsme kohoutek s minerálkou na palazzo vecchio. Krojovaný průvod jsme potkali. Večer si kupujeme svačinu v nádražním meku a pochodujeme do vyhlédnutého parčíku. Stresy. Navštívil nás Motorgang, ale Kory ho zahnala výkřikem “bondžorno”.
Den 3
Strašně dlouho se kýblujeme, jako vždy, takže před Uffizi je už fronta. Jde za roh, a ještě další roh a ještě další roh. Štafetově jsme stáli asi dvě hodiny. Italové hlídají rámy a rentgeny po italsku, ale zabavují nože s výrazem, že je nikdy neviděli. Prohlídka Uffizi je art overload. Po nákupu jsme se zhroutili v parku, nacpali se caprese a štafetově si užívali město. Večerním vlakem jedeme do Poggibonsi, bereme vodu a ve srovnání se strážci Florencie se všichni zdají děsně přívětiví. Spíme u údajného hřiště.
Den 4
Vlečeme se k supermarketu v Poggibonsi a zpátky. Stoupáme do kopců a vidíme Toskánsko jak ze žurnálu. Je to fakt život. Mávají nám staříci z vinice. Obědváme v roští, dozvídáme se, z kolika důvodů se nelze koupat v jezírkách a trénujeme Ančovičku v sahání na hmyz. Čteme si dějiny Toskánska. Večer se plahočíme do San Gimignana. Štěstí u pítka. Nebudeme si nikdy už stěžovat na chuť vody. Štafetová prohlídka města. Večer hledání sleep spotu v mokřadu s ptáky, psem a mraky hmyzu. Nakonec spíme na dobré louce vedle mrtvé ovce.
Den 5
Jdeme nahoru a dolů přes farmy. Jdeme etruskou divočinou a přes vyschlou řeku. Obědváme a siestujeme v opuštěném domě u mrtvého dikobraza, nemáme vodu na vařbu. Boží voda v Pignano. Koupání pod mostem v Torrente Era Viva. Dovádíme rozpustile. Četníci si nás nevšimli. Večer spíme na hřebínku mezi farmami za živým plotem.
Den 6
Vstáváme v 5:00 a sestupujeme do údolí, abychom z něj mohli opět vystoupat do Volterry. Celý den v parku se štafetovými vycházkami. Oběd v restauraci, karty, komiksy. Večer sestup do pustiny obývané jen ožralou Viktorkou, jejím psem a křenem. Nocleh na komáří loučce.
Den 7
Ráno sestup do Saline di Volterra. Autobusem do Ceciny, jízdenka se kupuje tam. Na parkovišti supermarketu hodujeme na melounu, tiramisu a müsli. V Marina di Cecina se čochníme v moři a slunce nás spaluje. Mít šméčkový nůž je v místním gangu poukázkou ke společenskému vzestupu. Večer bloudíme cestou do kempu Bocca di Cecina. Naštěstí ho hlídají po italsku. Zásluhou místních sprch nabýváme civilizovaného vzhledu, ale pro obyvatele přívěsů zůstáváme vítaným zpestřením dovolené. Při večerních rozplavbách se rybáři posmívají našemu strachu z vodních živočichů.
Den 8
Po ranní překoupávce v moři vycházíme do bouřky, která nás ušetřila poledního vedra. Batohy na spálených ramenou se nesou poněkud hůře. V Cecině na nádraží si dáváme kávičky a dortíčky v hipsterské trafice. Vlak do Pisy nabízí panoramata vlnobití tříštícího se o skalnaté pobřeží. V Pise dáváme bagagli do úschovny a jdeme na šikmou věž. Marně se pokoušíme o inovativní foto. Nasávání architektury na Piazze dei Miracoli prokládáme kebabem v indickém bistru. Procházíme centrum Pisy a válíme se v parku. Z mnoha variant se rozhodujeme svobodně pro to, co navrhuje Piškot, a to přespání ve Florencii. Vlak z Pisy do Florencie se nese v duchu lechtivých konverzací. Po florencii marně hledáme neohrazený park, až nakonec vaříme polentu na zastávce a spíme na střeše podzemní garáže.
Den 9
Vstáváme v 7, ale Honza je již od 6:00 na kávě. Vaříme porridge na zastávce. Italům jsme ukradení. Jdeme se plácnout do parčíku na piazza Nicola Demidoff. Kromě Honzy a Veverčáka jsme vyrazili do Museo Novecento na moderní italské umění. Tato instituce je o hodně víc v klidu, než Uffizi. Soudobé umění nás inspirovalo k uspořádání výstavy náhodných čmáranic. Ale byl tu i Emilio Vedova a ten byl dobrej. Fakt. Přízemí jsme nestihli. Pak do téže instituce vyrazil Honza sám a nenašel schody do horních pater, takže zase viděl jenom přízemí. Oběd ze zbytků – rýže s protlakem a tuňákem – byl překvapivě poživatelný. Trochu prší. Pak už jen poslední, více či méně hektické nákupy suvenýrů a italských dezertů a kebabu. Jedeme zapařeným autobusem a tramvají na Villa Costanza, improvizovaně kupujeme balíčky na cestu od hotentota, kterému nelze žádným indoevropským jazykem sdělit, že jich potřebujeme devět. Neva, šest stačí.
Den 10
Trasu návratu už známe z cesty tam: Firenze, přejezd Apenin, Bologna, ubíjející rovina pádské nížiny, Verona, Trento a Bolzano mezi bílými skalami, brennerské Alpy, kontrola v Bavorsku, Linz a hádejte, ve kterém státě přestává dálnice. Jsme doma.
A fotky od Kory jsou zde.