Vlčata jsou doma z tábora!

Po loňském částečně putovním táboře jsme si užili tábor, který byl stálý. A byl… “jako pizza a hranolky!” (Matteo)

Díky výhodné lokaci a neuvěřitelnému množství dřeva v okolí jsme mohli dělat oheň každý den. Možná Vám to nepřijde, ale ve většině republiky to kvůli suchu možné nebylo.

“nejvíc se mi líbila ta etapovka” (několik účastníků tábora)

Zjistili jsme, že Knihy džunglí vlastně až tak moc nejsou o Mauglím, jak jsme si vždycky mysleli. Etapová hra nás tak kromě indické džungle zavedla například i na daleký sever k tuleňům. Za jednotlivé hry jsme sbírali Rakšacoiny v našem lovišti a za ty jsme si pak kupovali sladké i slané dobroty v Rakšabaru.

“Čekal jsem to horší, ale bylo to lepší.” (Petr)

V jídle jsme se zase trochu posunuli směrem k vyváženější a pestřejší stravě. Kromě častého ovoce a zeleniny a spousty různých kaší k snídaním jsme ochutnali taky Kroupoto. A světe div se, statečná vlčata ho skoro všechna jedla! Takový experiment jsme ale vyvážili například hamburgery nebo tortillami v dalších dnech.

Při opravě grilu použil Kulíšek pravidlo “když to nejde silou, vem si na to lopatu.”

Během dvodenní výpravy jsme zjistili, že latríny v táboře vůbec nejsou hrůza! Během výletu jsme se stavili na limonádě v místní restauraci a využili tamní splachovací WC.

“Na táboře máme příjemnější papír, tady z toho mám odřenej z***k.” (Šiška)

Rybník! 3x nám to vyšlo a šli jsme se koupat na 4 km vzdálený rybník. Koupání bylo povětšinou dobrovolné…

Skoro každý den jsme se věnovali odborce Hvězdář. Všichni účastníci teď ví o hvězdách mnohem víc, než předtím a pyšní se odborkou Hvězdáře na kroji. Nebo budou, až jim je maminky, babičky nebo tatínkové našijí.

“My chceme hlídku uprostřed noci, to jsou nejlíp vidět hvězdy, takže budeme moct hledat souhvězdí”

Bez světlušek se kluci dokázali odvázat a při každé příležitosti zpívali a tancovali.

“Čekal jsem, že to bude úplnej horor, ale byl to přesnej opak!” (Maxík)

Tábor jsme zakončili dojídáním nevyprodaných zásob z Rakšabaru, rozdáváním všech získaných odborek (bylo jich kolem 60) a dalších odměn.

“Tohle bych chtěl na táboře každý den.” (zaznělo z davu mezi chroupáním brambůrek, tyčinek, bonbonů, …)

U závěrečného ohně jsme byli svědky slibu Šedého bratříka. Šedý bratřík je nejvyšší vyznamenání pro vlčata, která splní 4 těžké podmínky a Pája je prvním naším členem, kdo je všechny splnil bez jakýchkoliv výjimek. Gratulujeme!

“Slibuji, že budu všech svých znalostí a dovedností využívat ve prospěch mladších vlčat a celé smečky.” (Pája)

Nakonec jsme se rozloučili se všemi Káňaty a Kulíškem, kteří ve své skautské cestě budou pokračovat v oddíle Horalů.

“Nejlepší tábor, na jakém jsem byl!” (celkem častá odpověď, v různých variantách)

Těšíme se na příští školní rok!