„Najezdili jsme na plachetnici po Mazurských jezerech necelých 200km. Počasí nám přálo a vítr převážně foukal, jeden večer dokonce tak, že jsme se před ním schovávali (po té konečně přestal Pavel provokovat, že by chtěl zažít bouři). Po celou plavbu jsme byli obklopeni překrásnou přírodou a při vystoupení na břeh do tamějších lužních lesů nás pro změnu obklopovala hejna komárů. Každým dnem se z nás stávala sehranější jachtařská posádka a náš krok v přístavu se v závěru expedice nedal skoro rozeznat od námořnického.“